I v bílinském
divadle se několikrát do roka objeví známí a populární herci se zajímavým
představením, kteří přitáhnou do hlediště nejen milovníky divadla. Jiřina
Jirásková, Hana Maciuchová, Miroslav Moravec, Jana Hlaváčová, Jan Šťastný
– co jméno, to po-jem. Umění všech jmenovaných herců jsme si užili ve hře
Oldřicha Daňka Trojhvězdí.
Oldřich Daněk je přemýšlivý
dramatik svižného a chytrého dialogu a apokryfních historic-kých podobenství,
jimiž divákovi spíše než konflikt předkládá problém, na nějž společně
s ním hledá nové a nové odpovědi. Nastavuje historii současné zrcadlo,
nabízí nové, nečekané možnosti řešení možných situací, nahlížených
z různých stran. Jeho hrdinové se svého světa zmocňují více diskusí než
bojem, spíše ostřím myšlení a slova než meče. Jeho poslední prací pro
téměř domovské Divadlo na Vinohradech je Trojhvězdí
- trojice hříček, které sám označuje jako hlubokou úklonu
s úsměvem, úklonu člověka, který píše hry padesát let a cítí, že je
čas se loučit s celoživotní láskou - divadlem. Obrací se k jeho klasickým
kořenům a nejslavnějším řeckým dramatikům - Aischylovi, Sofoklovi a
Euripidovi, kteří položili základy dramatu a divadla na celá staletí. A
jak je mu vlastní, klasiky zbavuje piedestalu povinné úcty. Tím, kdo s nimi
poněkud "zamete", je ve všech třech částech žena - chytrá,
prostořeká, tu jedna z nejobyčejnějších, tu trochu múza.
Samozřejmě, že známá jména přitahují novináře a tudíž ani
redakce časopisu GUCHO nemůže zůstat pozadu. Vzala jsem si tedy na představení
diktafon a podařilo se mu vyzpovídat paní Jiráskovou a pana Moravce.
Rozhovory
se slavnými: Jiřina Jirásková
Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Já nevím, myslím, že jsem o tom nikdy nepřemýšlela.
Měla jste někdy nějaký vzor? Herecký? Třeba.
Asi jo. Měla jsem spoustu vynikajících kolegyň. Ať už to byla tenkrát paní Chramostová. Jistě. Ano.
Vzpomínáte na svoje studia ráda? Ano.
Kdy jste se poprvé rozhodla být herečkou?
Když jsem propadala z latiny.
Kdy jste se poprvé dostala k herectví?
Ještě v klášteře. Já mám klášterní výchovu. Když jsem hrála ve vánoční pohádce prince.
Kolik vystoupení na jevišti máte za sebou?
Hraju 52 let na Vinohradech, takže to si skutečně pamatovat nemůžu.
Stal se vám na jevišti nějaký trapas?
Stal, jednou. Když jsem byla nemocná, dostala jsem hypertenzní krizi. Hrála
jsem titulní postavu v George Sandové a nevzpomněla jsem si na jedinou větu,
kterou jsem měla říct. Odvezli mě do nemocnice.
Chtěla byste někdy opustit hereckou profesi?
No tak v mejch letech už to myslím nepřipadá k úvahu. Ale nepochybně ji velmi záhy opustím z úplně jiných důvodů.
V čem je obtížné s vámi vydržet?
Jsem velmi prchlivá.
Z čeho máte strach?
Z hlouposti. Z lidský hlouposti. Bojím se zakomplexovaných lidí.
Jaká hudbě dáváte přednost?
Je mi to jedno. Mám ráda dobrou hudbu. Ať už klasickou nebo jinou.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Svíčková.
Máte pro něco vyloženou slabost?
Ano. Pro psy.
Považujete se za člověka se smyslem pro humor?
Myslím, že ano. Jinak bych asi ten život dál neprošla.
Čím uděláte radost svým přátelům?
Tak to je strašně různé. Ale v každém případě si myslím, že radost svým přátelům uděláte, když jste jim věrni, když jste dobří přátelé.
Náhle se role otočily a paní Jirásková se začala
vyptávat mě.
No tak toho nebylo tolik. To šlo. Já jsem se obávala, že to bude horší. Vy chodíte na gymnázium? Ano. A do jaké třídy? Do kvarty, do devítky. No já jsem z té latiny propa-dala v kvintě. A vy už latinu nemáte. Ne, to už ne. A to je škoda. Já si myslím, že v latině dostal člověk takový základ klasického vzdělání. No už to není v osnovách. Tak vidíte, dneska bych možná k tomu herectví nešla, protože bych nepropadala z latinyJ. Co chcete dělat vy, až vyjdete? Asi jít na nějakou vysokou.A netušíte co? To ne. To je můj případ, já taky nevěděla. Herectví se vám líbí? Jo, ale tady nejsou moc velké možnosti.A do Prahy je to dost daleko.To jo, to je.-----No, tak já ani tu cigaretu nedokouřím, tak já zas jdu… a v tom se vetřel Bílinský zpravodaj;-)
Miroslav Moravec
Čím jste chtěl být, když jste byl malý?
Čím jste chtěl být, když jste byl malý? Sebou.
Jaký předmět ve škole jste absolutně nenáviděl?
Chemii, ale pak jsem z ní maturoval.
Měl jste nějaký vzor? Ne.
Vzpomínáte na svoje studia rád?
Jo. Já měl to štěstí, že mě učili ještě profesoři staré éry, kteří si svých žáků vážili, a my jsme si vážili jich. A nosili nás na rukou, ale přitom byli velice přísní a spoustu věcí mě naučili. Jsem jim za to vděčný do dneška.
Kdy jste se poprvé rozhodl být hercem a jak jste se k hraní dostal?
Hrozně brzo. Já jsem byl ochotník, abych prošel pubertou bez velkého poznamenání. Tak jsem ochotničil a už tehdy jsem byl rozhodnutý, že budu hercem. K hraní jsem se dostal velmi těžko. Dělal jsem třikrát zkoušky. Třikrát mě vyhodili a pak jsem šel rov-nou k divadlu do Mostu. A po roce jsem začal jezdit do školy – na DAMU. Ale byl jsem tady v Mostě. Moje první angažmá bylo v Mostě tady u ředitele Poživila.
V čem je obtížné s vámi vydržet?
Ve všem. Já jsem hrozný chlap a obdivuji svoji ženu, že to vydržela 35let. Já jsem hroznej.
Z čeho máte strach?
Z blbosti. Z lidské hlouposti. (pozn.red.Jako
paní Jirásková)
Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka?
Moje nejoblíbenější pohádka? (chvíle přemýšlení) Malý princ. Ona to není pohádka, ale je to pohádka.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Biftek.
Samozřejmě z Bílinského zpravodaje už byli nervózní a ukazovali, ať skončím, ale já jsem pokračovala dál. Je to přeci moje reportáž.
Máte pro něco slabost?
Slabost? Bývám zranitelný nebo bývám nachytatelný, když potkám někoho, kdo je v nouzi a potřebuje pomoci. Tam já neumím říci NE.
Považujete se za člověka se smyslem pro humor?
Já doufám, že jo, protože bez toho by to nešlo. Já myslím, že jo. Čím byste udělal radost svým přátelům?
Já se snažím to dělat. Já se snažím svým nejbližším
dát radost tím, že jsem laskavý, vstřícný,
chápající a umím je vzít do náruče. Aaaaaach
Podíváte se někdy na nějaký film, který jste natočil?
Já se nemám rád. Nee. To musí být úplná náhoda, když se na sebe podívám, ale jinak sebe nemám moc rád. Mí přátelé říkají, že slyšet je lépe než vidět, a já s nimi úplně souhlasím.
Na jakou hereckou roli si nejraději zavzpomínáte?
Na krále Jindřicha v Tomáši Becketovi, ale bylo jich víc. Ono to takhle nejde říct. To každý tý roli věnujete kus života. Kus sebe, protože nic jiného nemáte. Máte jenom sebe. Ale pokud bych měl opravdu říct, tak krále v Becketovi. Možná Lennyho v Myších a lidech.
A hrajete raději v komediích nebo tragédiích?
Nee. To je jedno. Já si nevybírám. To já si nevybírám v tom slova smyslu, protože i to i to má své kouzlo, a když se do toho ponoříte a děláte to poctivě, tak to i to se prostě může povést, ale i nemusí. Prostě každé to má své kouzlo.
Eliška Krausová