1.Navštívila jste někdy nějaké
tajuplné místo?
Mám jedno své oblíbené místo, které je opředeno tajemnem a historií. Když jezdíme k babičce na venkov, chodívám do lesa, kde stojí rozvalená mohyla. Tam se mi opravdu moc líbí.
2.Kdyby jste mohla být hlavní
románovou hrdinkou, tak v kterém románu a proč?
Ráda prožívám děj s hlavními hrdiny ale přímo žít život nějaké hrdinky v románu to ani ne. Raději bych žila v době Jamese Herriota, který byl zvěrolékařem a zažíval hezké historky z lékařské praxe.
3.Jaký dárek Vám udělal
největší radost?
Mým nejkrásnějším dárkem je pro mě má dcera. Radost mám však ze všech dárků, které jsou dány od srdce, například kameny, ať obyčejné nebo polodrahokamy, jako je křišťál či ametyst.
4.Který slavný muž z minulosti
(vojevůdce,král,hrdina…) má Vaše sympatie?
Nejvíce obdivuji ty muže, kteří přinesli něco v duchovním směru pro lidstvo. Celkově však mají moje sympatie všichni ti, kdož dokázali zkulturnit a v kladném slova smyslu obohatit lidské cítění a myšlení.
5.Navštěvovala jste taneční?
Jaký byl Váš nejoblíbenější tanec?
Chodila jsem do tanečních, když jsem byla na gymnáziu v Lounech. Na celý kurz mám hezké vzpomínky. Nejraději jsem tančila waltz a valčík.
6.Učíte raději na střední
nebo na základní škole?
Učím raději na střední škole.
7.V jakém jste narozena
znamení?
V Beranu.
8.Věříte na osud?
Věřím v to, že nic není náhoda a vše, co jsme jednou zaseli, to také sklidíme. Myslím si, že osud si tvoříme sami tady a teď.
9.Jaké máte záliby?
Hlavně si ráda čtu, když mám čas, pořád a pořád.
10.Máte oblíbeného malíře?
Ano, dceřiny výtvory. Její obrázky nám visí všude po bytě. Jinak se mi velice líbí obrazy našeho českého malíře pana Hajného.
Myslíte i na jiné?
Dění na škole napovídá,
že charitativní činnost pro vás není cizím pojmem. Soudě podle srdíčkového
dne, vybírání drobných mincí a sbírky
šatstva a hraček pro utečenecký tábor dokážete na potřebné lidi i
myslet. A to je dobře. Člověku se mnohem lépe usíná s vědomím, že
pomohl například nemocnému bezbrannému dítěti nebo někomu, kdo ne vlastní
vinou ztratil střechu nad hlavou. Že se naše dobré úmysly mohou ubírat různými
směry, dokazuje aktivita šestnácti studentů 2.B spolu s třídní
profesorkou. Rozhodli jsme se pro tzv. adopci na dálku. Mnozí jistě ví, o čem
je řeč. Zaplacením částky 5 000 Kč umožníte dítěti z velmi chudé
rodiny v Indii nebo Africe, aby celý rok mohlo navštěvovat základní školu,
mělo se z čeho učit, do čeho psát a aby se do školy
vůbec dostalo.
Chodit každý den do školy je pro každého z nás tou nejsamozřejmější věcí. Dokonce jsme rádi, když nás této povinnosti čas od času zbaví např. kulturní akce, výlet nebo exkurze. Někteří dokonce vezmou zavděk i menší chřipkou. Ale na druhou stranu někteří třeba z doslechu už víte, jaké to je odejít ze školy, hledat si zaměstnání a pravidelně navštěvovat úřad práce. I když často na školu hubujeme, určitě by nám chyběla, kdybychom ji nemohli navštěvovat.
Takových dětí je ale na světě neskutečně mnoho. Je jasné, že všem asi nepomůžeme. To však není důvodem, proč nepomoci alespoň jednomu. Díky nám může Munthppa Hanji, sedmiletý chlapec z Indie, chodit celý rok do školy. Pochází z Indie a žije v pětičlenné velmi chudé rodině.
Jak se vlastně člověk k takové adopci dostane? V Hradci Králové a Praze jsou diecézní charity, které mají kontakty na podobné křesťanské charity v Indii a Africe. Tam místní duchovní vytipují nejpotřebnější děti a ty pak např. prostřednictvím Internetu nabízejí k adopci na dálku. Dítě je dobré financovat celou školní docházku, aby vzdělání dokončilo.
S naším „adoptivním bratrem“ si budeme dopisovat. Ne že bychom uměli indicky nebo on snad česky. Dorozumívacím jazykem bude angličtina, se kterou si my budeme muset poradit a Mun-thppovi s ní pomůže náš zprostředkovatel. Až se tak stane, budeme vás rádi informovat.
2.B