Rozhovory
se slavnými………….
I v tak malém městě jako je Bílina můžete navštívit
divadelní představení obsazené slavnými a oblíbenými herci, které známe
obvykle jen z televize. 22.říjne v sedm hodin večer vystupovala v Městském divadle v Bílině Jana Hlaváčová,
Hana Maciuchová, Zlata Adamovská, Gabriela Vránová, Petr Kostka, a Jaroslav
Satoranský. Hra KŘEHKÁ ROVNOVÁHA je o tom, jak lidé existují ve společnosti
a sami sebe klamou.
Využily jsme jedinečné příležitosti a požádaly některé herce o rozhovor. Zlata Adamovská se bohužel opozdila a pan Kostka režíroval hru a měl hodně práce se scénou. Nabídl nám, že s námi udělá rozhovor až po představení, ale to končilo až v půl desáté, a my jsme nechtěly obtěžovat. I přesto jsme si s panem Kostkou popovídaly a musíme vám říci, že je to velmi milý a sympatický člověk. To samé platí i o paní Maciuchové a Hlaváčové. Vůbec jsme si nemyslely, že budou ochotni odpovídat na naše otázky a že si s nimi popovídáme. Velmi mile nás jejich chování překvapilo.
Takto nám odpovídala na naše všetečné otázky
pani Hana Maciuchová :
Kdy a v jakém znamení
jste se narodila?
29.listopadu 1945. To snad ještě vaše maminky nebyly na světě.A mé znamení je střelec.
Ve kterém městě jste se
narodila?
Ve Šternberku u Olomouce.
Čím jste chtěla být, když
jste byla malá?
Dalo by se říct, že vším.Toužila jsem být lékařkou, potom že bych studovala jazyky. Hraní divadla byl můj koníček opravdu odmala.Takže potom shodou náhod jsem se ocitla na Damu.
V kolika letech přibližně
jste se poprvé zamilovala? V sedmi.
Kdy jste se rozhodla být
herečkou a jak jste se k hraní dostala?
Koketovala jsem s tímhle řemeslem už od mateřské školky, protože jsem vlastně hrála divadlo ve všech školičkách, školách, v ochotnickém studiu, ale abych se rozhodla pro studium,
tak to vlastně bylo až v sedmnácti letech.
Měla jste někdy nějaký
vzor?
Ne. Dá se říct, že jsem milovala všechny herce a herečky, ale nebyly to mé vzory. Takže třeba jsem měla hrozně ráda Marcella Mastroiani, italského herce, Freda Astera, amerického tanečníka, taky se mi líbila Oldrit Hebbernová, Simona Símeerová, prostě zajímaví zahraniční herci.
Kde v současné době
žijete? V Praze.
Po jaké roli toužíte?
Nikdy jsem po žádné roli netoužila, protože jsem daleko raději překvapovaná nežli zklamaná, že jsem svou vysněnou roli nedostala.
Kolik vystoupení na jevišti
máte tak za sebou?
Jé, no to vůbec nevím. Když si spočítáš, že teď je vlastně 31. rok mé profesionální herecké kariéry, tak se raději neptej, to by bylo příšerný číslo.
Provozujete kromě herectví
nějakou jinou činnost?
Mám spoustu koníčků, které jsou spíše mými potřebami Hodně se věnuju třeba sázení stromů nebo práci na zahradě, učím děti ve škole, takže spoustu dalších věcí dělám.
Chtěla byste opustit
hereckou kariéru?
Někdy jsem měla taková pnutí, ale teď už ne.
Stal se vám někdy na jevišti
trapas?
No jistě. Jednou jsem si přišlápla sukni. Utíkala jsem dopředu a přišlápla jsem si sukni, nepodržela jsem si ji dobře, takže jsem plavmo padala na bradu kousíček od diváků.
Prožila jste někdy okamžik,
který by byl natolik traumatizující, že se vám chtělo i zemřít?
Můj milovaný muž zemřel, a tak jsem se musela naučit žít bez něho.
Máte doma nějakého zvířecího nebo lidského miláčka, kterého byste nevyměnila za nic na světě?
Zvířecí miláčky mají moji rodiče a sestra, protože toho svého bych opouštěla a on by pla-kával. Tak jako pode mnou bydlí majitel, který má teď nového pejska a samozřejmě, že musí odcházet do práce, takže ho nechává samotného A on opravdu dvě hodiny pláče. Takže to bych nikdy nechtěla svému pejskovi udělat. Proto ho nemám.
Jakou kuchyni máte nejraději
a jaké jídlo vám nejvíce chutná?
Kuchyni mám nejraději dobrou. Komplikovaně se dá favorizovat, protože bych řekla čínskou, ale taky mám strašně ráda jenom zeleninové saláty s tuňákem, brokolici zapečenou v sýru, takže těžko se favorizuje. Je spousta dobrůtek.
Studovala jste na gymnáziu?
Už jste v té době hrála?
Studovala jsem střední všeobecně vzdělávací školu, což je obdoba dnešního gymnázia.V té době jsem hrála, ale ne profesionálně, pouze ochotnicky v kroužcích.
Jaký předmět jste na škole
nenáviděla?
Já jsem byla absolutně neschopná logického myšlení. Takže fyzikální nebo matematické příklady pro mě byly příšernou záležitostí. Co jsem se hlavně ve fyzice nenadupala úplně jako básničku, tak prostě pro to mi chyběla představivost. Nejsem technický typ.
Co byste chtěla vzkázat našim
studentům?
Aby se učili, učili, učili, protože úplně nejhorší je být hloupý.
Rozhovor s herečkou Janou
Hlaváčovou
Kde, kdy a v jakém
znamení jste se narodila?
V Praze. V březnu – jsem beran.
Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Herečkou.
V kolika letech jste se poprvé zamilovala?
Vopravdu jsem se zamilovala asi tak ve čtrnácti. Ale před tím se mi líbil nějaký kluk.
Kdy jste se rozhodla že budete herečkou?
Co jsem začala rozum brát, protože můj tatínek hrál ochotnické divadlo a mně se to strašně líbilo.
A
jak jste se dostala k hraní?
No, musela jsem na vysokou školu na akademii múzických umění, protože tehdy se nešlo dostat k divadlu bez vysoké školy, a pak jsem prostě dostala nabídku na angažmá do Plzně a šla jsem do Plzně.
Měla
jste jako malá nějaký vzor (herecký, hudební)?
Z hereček jsem strašně obdivovala paní Medřickou, paní Fabiánovou, paní Siňoretovou, Italku Manániovou, která byla nehezká, ale když hrála, tak byla strašně hezká, protože měla krásnou duši.
Kde v současné době žijete?
V Praze.
Po jaké roli toužíte?
Teď už po žádný, ale měla jsem takový sny, který se mi nesplnily. Chtěla jsem hrát Johanku z Arku.
Kolik vystoupení na jevišti máte asi tak za sebou?
Jéééžiš!!!! To netuším. Pět let v Plzni, pětadvacet let v Národním divadle, kde jsem hrála pořád. Teď jsem jedenáct let ve Vinohradském divadle a jezdíme na zájezdy po celý republi-ce, takže to bych asi nespočítala.
Provozujete kromě herectví ještě nějakou jinou činnost ?
(SMÍCH) Vychovávala jsem děti, domácnost, pak strašně ráda mám ruční práce: pletení, šití, protože jsem holky strojila, a to mě bavilo, a při tom si i odpočívám. No!! Zahrádka a navíc vám nezbude čas při tomhle povolání a když máte hodně práce.
Chtěla byste opustit hereckou kariéru?
No, opustim ji, protože už jsem stará, sice už jsem v penzi, ale pořád ještě hraju, ale opustím ji, protože to jinak nepude. (SMÍCH)
Stal se vám někdy na jevišti trapas?
To víte, že asi jó. Třeba výpadky textu a tak? No to ani tak ne, ale třebas kolega něco zkazil nebo co, takže jsme měli co dělat, abysme se nerozesmáli, ale není to zas tak často. To si nemůžeme dovolit vůči divákům. To spíš když je nějaká nešťastná náhoda.
Prožila jste někdy okamžik, který by byl natolik traumatizující,
že se vám chtělo zemřít?
No, já jsem taková povaha, že když zažívám takovýhle okamžik, kdy mám strach o někoho blízkého, tak se spíš mobilizuju a přemýšlím vo tom, jak se z toho dostat a jak pomoct, ale na sebevraždu jako takovou jsem ještě nikdy nepomyslela.
Máte doma nějakého zvířecího nebo lidského miláčka?
Matesa-kocoura a předtím jsme měli vlčáka Daka, který stářím už bohužel pošel, ale chystáme se zas na nějakýho pejska. My čekáme miminko, tak až trošku povyroste, tak bude i pejsek..
Jakou kuchyni máte nejraději a jaké jídlo vám nejvíce chutná?
Já jím moc ráda, bohužel nemůžu, protože bych byla jaksi velice hmotná. No, ale z těch českejch jídel takovej smaženej řízek… A čínu mám strašně ráda. Prostě všecko, co je dobrý. Nevybírám si.
Studovala jste na gymnáziu?
Ano
Už jste v té době hrála?
No, třeba v divadelním kroužku, ale hrála jsem i v divadle na Palmovce a v dětskym divadle taky.
Jaký předmět jste na škole nenáviděla?
Matematiku, fyziku J L (všichni smích)
Nenáviděla jsem jí, protože mi to nešlo. Já sem na to neměla mozkový závity. Milovala jsem češtinu a dějepis.
Co byste vzkázala našim studentům?
Víte, voni to strašně neradi poslouchaj, protože jim to řiká každej, ale můj muž vždycky holkám říkal: ,,Co máš v hlavě, to ti nikdo nevezme.“ A dneska je možnost vzdělání, učení jazyků. Každej jim to řiká, ale vona je to pravda!! Protože, když je nejhůř a umíte jazyky a můžete vyjet do světa....Blbec už se vopravdu blbě uživí.
Eliška Krausová a Petra Hečková
Beseda se spisovatelkou Markétou Zinnerovou
23.října se v městské knihovně konala beseda se spisovatelkou Markétou Zinnerovou, kterou doprovázela její dcera, ilustrátorka Petra Jelenová. Celé povídání trvalo hodinu. O čem se mluvilo? O knihách, přes ilustrace až po filmy. V polovině besedy spisovatelka uspořádala soutěž o obrázek její dcery. Ten, kdo vymyslí nejlepší větu, která bude obsahovat slova žirafa, kouzelník a skříň, ten obrázek vyhraje. Po zásluze si obrázek odnesla žákyně naší školy. Vybrala si kočičku – spisovatelku. Markéta Zinnerová napsala různé knihy, např. Tajemství proutěného košíku, Kočka Linda – poklad rodiny apod. Věděli jste, že paní Zinnerová napsala povídku My všichni školou povinní? Tato povídka byla zfilmována a spisovatelku při psaní inspiroval vlastní syn.