Co je to studovat ?

    Pro někoho znamená studium krásné časy, ale pro jiného spíš noční můru. Je to otázka, kterou se vám teď pokusíme objasnit. Sice máme pocit, že někteří z vás s námi nebudou souhlasit, ale je to pouze věc názoru. Takže hlavní je, se za každou cenu dostat na nějakou školu, je to úplně jedno na kterou. Pak si můžete začít budovat pověst studujícího člověka.

Je důležité, aby o vašem studiu vědělo hodně příbuzných a známých. Není potřeba porovnávat výsledky studia mezi ostatními, vy víte že jste chytří, protože tím, že jste se dostali na školu, jste tuto skutečnost potvrdili. Bohužel první školní den vám otevřou oči a od té doby začíná boj o přežití.

   Studovat je také, když se vám každé ráno nechce z vyhřátého pelíšku. Zvoní budík, ta bestie dostane polštářem co proto. Nakonec vás přesvědčí. Jakmile se dostanete z vašeho teplého domova, tak si počkáte zhruba 20-30 minut na váš dopravní prostředek. To by se dalo ještě vydržet, kdyby bylo pěkné počasí. Ale když je větrná smršť nebo velký liják a vy bojujete na zastávce s deštníkem, tak máte úplně chuď se vrátit domů. Pak nastoupíte do autobusu nebo vlaku, a ten je přeplněný lidmi. Ti lidé funí, šlapou vám na nohy a z jejich hávu se vypařují různé pachy. Je potřeba také pustit starší lidi si sednout, ale co s tím, když se zrovna vy cítíte být tím nejstarším člověkem na světě. Je to všechno dost depresivní a pokud jste chtěli čas v autobuse využít k učení, tak se nedá nic dělat, budete to muset dohonit ve škole před vyučo-váním. Poté, co dorazíte do Bíliny a vystoupíte z dopravního prostředku, zjistíte velmi nemilou věc, že je tu větší zima než ve vašem rodném městě. Tedˇ už vám stačí pouze se doplazit do vašeho ústavu, kde na vás čeká další úmorný den.

   Vstoupíte do školy a okamžitě se vám vypaří z hlavy vše, co jste se učili včera večer do půl jedenácté. Před první hodinou se to snažíte dohnat, ale váš mozek vám dává výpověď a říká: „Myšlení škodí zdraví!“. Pak už zazvoní na první hodinu a vy se modlíte, aby vás profesorka nezahlédla v lavici a nezkoušela. Ještě si pro jistotu stihnete zhotovit tahák, co kdyby jste náhodou psali „lehčí“ opakování. Jestliže tedy nepíšete a profesorka trápí studenty u tabule, tak vy se snažíte naznačit šprtovi sedícím před vámi, aby se nechal vyzkoušet, protože vy to absolutně neumíte. No a teď vám už  stačí přežít jen do konce vyučování. Pár rad jak na to:

1)      Sedět jako přikovaný na své židli a nijak na sebe neupozornit.

2)     V každém případě se vůbec nehlásit, ani když to víte, musíte hrát mrtvého brouka.

3)      Písemce, kterou byste z nějakého důvodu nemuseli psát, se vyhněte.

4)     Pokud přece jen máte psát písemku a neumíte to, tak se snažte vašeho profesora     

     přesvědčit, že to máte psát až další den.

5)     Jestli ani tato finta nezabere, tak si honem rychle napište podrobný tahák.

6)     Můžete profesorovi navrhnout, že si zazpíváte nějakou jeho oblíbenou lidovou píseň.

7)     Paní profesorce pochvalte nový kostým (který vypadá jako ze sekáče), účes a  la facka, 

      či nové kostěné duritky (brýle).

8)     Těmito body se zkuste řídit, a pak nám řekněte, jak jsou tyto rady úspěšné, abychom si      

            je mohly vyzkoušet také.

     Jestliže nepřežijete bez úhony ani s těmito radami, tak vám doporučuji raději zůstat druhý den doma a nebo si opět všechny vědomosti nahustit do hlavy. Vystavujete se však nebezpe-čí, že se bude opakovat situace popsaná v předcházejícím odstavci.

     Tak jde vaše studium den za dnem, rok za rokem. Pokud se vám podaří obalamutit profe-sory, dojdete možná až k maturitě a na svůj „chytrý mozek“ dostanete papír. Možná si časem také uvědomíte, že studium na škole byly vaše nejkrásnější roky života.

     Tak a teď    ; jste si přečetli náš názor na otázku co je to studovat. Myslím, že někteří z vás by k tomu možná něco ještě dodali. Na závěr bychom vám chtěly napsat jeden zákon, který asi všichni znáte:

 Efekt slov při zkoušení :       Být zkoušen je něco takového, jako posledních

                                                 pár vět odsouzence k smrti, jenž sice povídá

                                                 samé pěkné a působivé věci, které však na jeho

                                                 stavu v podstatě nic nemění. 

Úsměv

Milí čtenáři, položím vám otázku: usmíváte se často? Teď nemám na mysli smích jako reakci na vtip, na chování kamarádů, na veselou scénku v televizi apod. Vlastně se ptám, jestli se usmíváte často na své okolí – spolužáky, rodiče, sourozence, učitele, prodavačky v obchodu….Možná si ani neuvědomujete, co všechno můžete svým úsměvem ovlivnit. Jednou jsem dostala od přátel takové hezké povídání právě o úsměvu. Protože se mi moc líbí a často si ho čtu, chtěla bych se s vámi o něj podělit.

Hodnota úsměvu

J    Úsměv nestojí nic a přináší mnoho, obohacuje toho, kdo přijímá, aniž by ochuzoval toho, kdo dává.

J    Trvá chvilku, ale vzpomínka na něj je někdy věčná.

J    Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel, nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat.

J    Úsměv přináší štěstí do domu, ve starostech je oporou, je citlivým znakem přátelství. V únavě přináší odpočinek, ve znechucení a ve smutku je potěchou a pro každou bolest je přirozeným lékem.

J    Je dobré, že si úsměv nelze koupit, ani půjčit, ani ukrást, protože má hodnotu chvíle, kdy se dává.

J    A kdybys někoho potkal a on neměl pro tebe úsměv, i když na něj čekáš, buď velkodušný a oblaž ho svým úsměvem ty, protože nikdo nepotřebuje úsměv jako ten, kdo ho nemá pro druhé.