Jedličkapodle Hanse Christiana Andersena
V jednom lese žila malá jedlička. Tak
rychle a horlivě rostla, že ani nevnímala okolní svět. Nevšímala si ani
sluníčka ani čerstvého vzduchu, ba ani dětí, které občas přišly sbírat
lesní jahody. ,,Ó, kdybych byla tak velká jako ty ostatní stromy! Potom by
si ptáci stavěli svá hnízda v mých větvích,“ naříkala a netěšil
ji sluneční svit, ptáci, ani mraky.Každý rok na podzim přicházeli dřevorubci,
porazili pár těch velkých stromů a odvezli je pryč. Jedlička se
zeptala čápa: ,,Nevíš, kam ty urostlé stromy odnášejí?“,,Když
jsem letěl přes moře, setkal jsem se s mnoha novými loděmi, na kterých
byly mohutné stožáry. Myslím, že to
byly ony,“ odpověděl čáp. A jedlička, která už nebyla tak malá, si
pomyslela: Kdybych už konečně dorostla, abych mohla plout po moři. ,,Těš
se ze svého mládí!“ říkaly jí sluneční paprsky. Ale jedlička tomu
nechtěla rozumět. Pokaždé, když přicházel čas Vánoc, byly mladé jedličky
pokáceny a některé byly dokonce ještě menší než byla ta naše.,,Kam je
odvezou?“ptala se a vrabci cvrlikali, že do města.,,Viděli jsme je okny.
Stojí v pokojích překrásně vyzdobené zlatými jablíčky, perníkem,
hračkami a stovkami světel. To se nedá s ničím srovnat!“ ,,Zdalipak
budu moci něco takového zažít? Takovou nádheru a velkolepost? Ach, kdyby
tak už konečně byly Vánoce.“,,Těš se ze svého mládí,“ řekly jí
vzduch a sluneční svit. Ale naše
jedlička se ani trochu netěšila. Přišlo jaro, po něm léto a podzim a ona
stále rostla. A když konečně byly Vánoce, porazili dřevorubci jedličku
jako první. Sotva narazila sekera na její kmen, jedlička téměř omdlela
bolestí. Nebylo jí to vůbec příjemné a až teprve, když ji odváželi, uvědomila
si, že už svůj les, sousední
stromy, ptáky, sluneční svit a vítr nikdy více neuvidí.Lidé ji přinesli
do teplého pokoje, zasadili ji do sudu s pískem a vyzdobili ji vánočními
ozdobami. Do jejích větví umístili mnoho svíček a na špici stromečku přišla
veliká, zlatě se třpytící hvězda.Večer byly svíčky zapáleny. Do pokoje
vběhly děti a postupně si rozebraly dárky. O jedličku se nikdo nestaral,
jen jeden tlustý chlapík řekl:,,Budu vám teď vyprávět pohádku a myslím,
že se bude líbit také vánočnímu stromečku.“A tak si jedlička poprvé v životě
vyslechla pohádku. Vánoce
byly ty tam, stromeček, byl odstrojen a vynesen na půdu. Jedlička tam ležela
ve tmě a lítostivě vzpomínala na časy, kdy ještě stála ve slunečním
svitu. ,,Písk, písk!“uslyšela
pojednou a přiběhly dvě malé myšky. Byly
zvědavé a vyptávaly se, kde se tu vzal stromeček. Jedlička jim tedy začala
vyprávět o svém mládí prožitém v lese. Myškám se to vyprávění
velice líbilo.,,Jak krásně vyprávíš!“ řekly a další noc přišly opět.
Jedlička jim líčila svůj osud mnohokrát. Scházelo se stále více myší a
jednoho večera přišly také dvě krysy.,,Znáš jenom to jedno vyprávění?“ptaly
se. ,,Ano, vyslechla jsem ho v nejšťastnější
den svého života, ale tenkrát jsem netušila, jak šťastná jsem
byla.“,,To není hezká pohádka. Neznáš nějakou o spižírnách?“ Krysy
odběhly a také myši se už neobjevily. Eliška Krausová |