Jak putoval Život po světě

Jednou se vypravil Život do světa. Šel a šel, až přišel k jednomu člověku, který byl celý oteklý, sotva se mohl hýbat. „Kdopak jsi?“ zeptal se ho muž. „Jsem Život.“ „Když jsi Život, snad bys mne mohl uzdravit,“ řekl nemocný člověk. „Uzdravím tě, řekl Život. „Ale ty na mne a na svou nemoc zapomeneš.“ „Jak bych mohl zapomenout!“ zvolal muž. „Dobrá přijdu za sedm let a uvidíme,“ řekl Život, posypal muže pískem z cesty a on se uzdravil.

Šel Život dál a přišel k člověku, který byl malomocný. „Kdopak jsi?“ zeptal se ho muž. Jsem Život. „Život?“ optal se malomocný. To bys mě mohl uzdravit.“ „Mohl, řekl Život.“ „Ale ty na mne a na svou nemoc zapomeneš.“ „Nezapomenu,“ sliboval malomocný. „Přijdu za sedm let a uvidíme,“ řekl Život, posypal malomocného pískem z cesty a on byl zdravý.

A Život šel dál, až přišel k jednomu slepci. „Kdopak jsi?“ zeptal se slepec. „Život.“ „Ach, Život,“ zaradoval se slepec. „Prosím tě, vrať mi zrak.“ „Vrátím, ale ty na mne a na svou slepotu zapomeneš.“ „Jak bych mohl zapomenout!“ zvolal muž.

„Dobrá. Přijdu za sedm let a uvidíme,“ řekl Život, posypal muže pískem z cesty a on se uzdravil. Šel Život dál a přišel k člověku, který byl malomocný.

„Kdopak jsi?“ zeptal se muž.

„Jsem Život.“

„Život?“ optal se malomocný. „To bys mě mohl uzdravit.“

„Mohl,“ řekl Život. „Ale ty na mne a na svou nemoc zapomeneš.“ „Nezapomenu,“ sliboval malomocný.

„Přijdu za sedm let a uvidíme,“ řekl Život, posypal malomocného pískem z cesty a on byl zdravý.

A Život šel dál, až přišel k jednomu slepci.

„Kdopak jsi?“ zeptal se slepec.

„Život.“  „Ach, Život,“ zaradoval se slepec. „Prosím tě vrať mi zrak.“ „Vrátím, ale ty na mne a na svou slepotu zapomeneš.“

„Nikdy nezapomenu a do smrti ti budu vděčný,“ sliboval slepec. „Nu dobrá, přijdu za sedm let a uvidíme!“ řekl Život a uzdravil slepce. Uplynulo sedm let a Život se zase vydal do světa. Udělal ze sebe slepce a šel ke slepci, kterého před sedmi lety uzdravil. „Mohl bych u tebe přenocovat?“ prosil Život. „Kdepak,“ křikl na něho muž. „Koukej, ať už jsi pryč! Nepotřebuju, aby se mi tady roztahoval kdejaký mrzák.“

„Vidíš,“ odsekl Život. „Před sedmi lety tys byl slepý, a já tě uzdravil. Pak, že nezapomeneš na mne a na svou slepotu.“

Vzal písek z cesty, posypal jím nevděčného muže a ten znovu oslepl. Život šel dál a udělal se malomocným. Přišel k člověku, kterého před sedmi lety uzdravil z malomocenství, a poprosil ho o přístřeší. „Jdi pryč,“ křikl člověk na Život. „Ještě mě nakazíš!“ „Vidíš, před sedmi lety jsem tě vyléčil z malomocenství.“ Vzal písek z cesty a posypal jím nevděčného, a on se stal znovu malomocným. Šel Život k poslednímu muži, celý oteklý. „Mohl bych u tebe přenocovat?“, zeptal se ho. „Jen si sedni, vím, co to je, taky jsem to zažil. Zrovna mne vyléčil Život a říkal, že tu bude za sedm let, tak na něj počkej, třeba tě taky uzdraví.“ „Já jsem Život a tys jediný, kterého jsem uzdravil a  který nezapomněl na mne, ani na svou nemoc. Proto zů-staneš zdráv,“ řekl Život a pak dodal: „Život to je samá změna. Naráz se změní štěstí v neštěstí, bída v bohatství, láska v nenávist. Běda tomu, kdo se podle toho neřídí.“