|
Lyžák
5.A a 1.B
Den první – 17. březen 2003
V 8 hodin ráno vyrazil autobus z Bíliny. Autobus stavěl ještě
u nás v Teplicích a v Ústí
nad Labem, kde jsme asi půl hodiny hledali Dášu Horovou. Pak už jsme ale
vyrazili směr Rokytnice nad Jizerou. Cestou jsme se stavěli u pumpy, abychom
si došli na WC. Hned jak jsme našli ono místo, nás potřeba přešla.
Určitě víte proč. No chtěli za WC 3,- Kč. Po chvíli zírání na tu cenu
přišel „velmi příjemný“ majitel pumpy a odemkl nám ty úžasné dveře.
Skoro nikdo nechtěl do té „voňavé“ místnosti jít! Pár jedinců ale
tak nutně potřebovalo, že muselo jít i za tak vysokou cenu. Pan profesor se
s tím majitelem ještě pohádal. Když jsme už zase seděli v autobuse,
všichni se divili, že za námi nejedou policajti a nehoukají sirény. Po třech
hodinách cesty jsme dorazili k hotelu. Většina z nás byla zděšena,
že hotel má jen jednu…….hvězdičku. Některé pokoje, jako třeba ten náš,
měřily asi tak 1x1 metr (možná trochu víc). Palandy neměly ani zábradlí
a nahoru jste museli lézt po stole. No a ke všemu asi v tom zapadákově
neznali ani závěsy. Po obědě jsme vyrazili na svah. Někdo na lyžích stál
poprvé, a to bylo docela znát.
Vcelku si ale všichni zajezdili dobře. Den druhý – 18. březen 2003
Ráno jsme se vzbudili do krásného dne. Hned po snídani v 9 hodin
jsme vyrazili na svah. Mnoho z nás si pomyslelo: ,, Proč jsme si jen
nevzali brusle“? Víte, ona totiž sjezdovka byla odshora až dolů jako
zrcadlo, a tak to docela rychle jezdilo. Dokážete si určitě představit, jak
se asi jezdilo těm, kteří to neuměli. Ti se snažili moc nepadat,
ale příliš se jim to nedařilo a vysloužili si pěkné zelenomodrofialové
modřiny. Vypadali trochu jako sně- huláci
a padali jak hrušky ze stromu. Ale abychom nekřivdili těmto umělcům, musíme
vám napsat, že se padání nevyhnulo ani zkušeným lyžařům. Po ranním
bruslení na nás odpoledne zase čekala změna-lyžování na vodě neboli plavání
v kombinézách. I když sníh byl hodně mokrý, lyžovalo se velmi dobře,
protože nám svítilo krásně sluníčko. Byli jsme také rozdělení do tří
skupin dle šikovnosti. První skupina - ti nejlepší lyžaři, druhá skupina
- ti trochu horší lyžaři a třetí skupina - šmoulové. Ty dvě lepší
skupiny si lyžovaly vedle nás na prudším kopečku. Šmoulové zůstali na
tom původním kopečku, kde se lyžovalo včera. Učili jsme se jezdit po jedné
noze, někteří však měli co dělat, aby nespadli. Po tomto namáhavém dni
jsme se odebrali do hotelu. Před večeří jsme si vyslechli ještě přednášku
a potom jsme zalezli do našich útulných jednohvězdičkových pokojů.
Den třetí – 19. březen 2003 Tento den se taky velmi vydařil, protože hned od rána svítilo sluníčko. Snad na něj nikdy nezapomenu, protože jsem byla poprvé na běžkách (byli jsme totiž rozděleni na dvě skupiny, jedna šla lyžovat a ta druhá šla na běžky). Běžkovat a lyžovat jsme šli na Lysou horu. O našich zážitcích jsme se rozhodly napsat samostatný článek, protože to stálo opravdu zato. Ostatní, co jen lyžovali, si také asi užili. Večer jsme zase měli přednášku a do našich spících hlav se snažili nahustit důležité údaje o správném mazání a nakupování jak běžek, tak lyží.
Den čtvrtý – 20. březen 2003 Ve čtvrtek, což bylo 20. března, jsme jeli na Mísečky. Po vystoupení z autobusu nás uchvátila jejich krása. Nejdříve nám paní profesorka rozdala permanentky na vlek, pak jsme si sjeli dolů ke kotvě, kde jsme se zase rozdělili do výše uvedených družstev. Každé družstvo jelo se svým vlastním vedoucím. Naše skupina číslo tři jela nejdříve na malém kopečku, pak jsme šli na větší kopec a poté už i na červenou sjezdovku, která byla přes 1 km dlouhá. Bylo to prostě super. Počasí bylo taky príma, po obloze se sice honily nějaké mraky, ale i přesto svítilo sluníčko. Celé dopoledne až do dvanácti hodin jsme lyžovali. Pak jsme se měli sejít ve čtvrt na jednu u autobusu. Tam jsme však zjistili, že nám chybí jeden spolužák. Už jsme se báli, že se mu něco stalo, ale po chvíli čekání se objevil. Měl sundané lyže a rozbité vázání. Když jsme dorazili na hotel, došli jsme si na oběd a po vydatném odpočinku se sešli ve společenské místnosti. Zde jsme byli rozděleni do družstev po třech lidech a každé družstvo mělo za úkol nasbírat po městě co nejvíce razítek. Vyhrálo družstvo, které nasbíralo neuvěřitel-ných 110 razítek. Odměněni byli zmrzlinovým pohárem. Po večeři nás čekal zábavný program. Bavili jsme se soutěžemi, básničkami a nakonec dva jedinci předvedli telepatickou soutěž. Den pátý
(poslední) – 21.březen 2003 Tak tohle byl poslední den našeho pobytu na horách, což nám bylo upřímně líto. Zase jsme jeli na Mísečky. Počasí se opravdu vydařilo, nebe bylo krásně modré a sluníčko svítilo ostošest. Jediné, co by se dalo vytknout, byla teplota - asi –6oC. Lyžovali jsme opět až do 12 hodin. Krásně jsme si to užili. Ti, co už nemohli, se šli opalovat. Rychle to utíkalo, museli jsme se totiž vrátit brzy do hotelu, kde si každý zabalil. Pak nás ještě čekal úklid pokoje(jestli se takový pokoj vůbec dá uklidit). Po tomto namáhavém výkonu jsme si všichni přinesli věci k autobusu a naskákali dovnitř. Při cestě domů vládla dobrá nálada, i když mnoho z nás spalo. Domů jsme se vraceli opálení a plní zážitků. Kdyby to šlo, celá řada z nás by jela jistě i příští rok, protože to bylo fakt moc príma. Napsaly HoraMedu.
|