Osobnost školy

Jméno: Miroslav Bruner

Zaměstnání: student

Stav: zamilovaný

Koníčky: hudba, sport, společenské akce, historie

Nejoblíbenější film: Osobní strážce, Gladiátor

Nejoblíbenější hudba: Witney Houston – Osobní strážce

Nejoblíbenější jídlo: bílá čokoláda, špagety, hranolky

Cíl: bavit lidi

Zkus čtenářům sdělit stručně své CV. Jmenuju se Miroslav Bruner a na světě se procházím už celých 18 let. Právě netrpělivě čekám na své 19. narozeniny. Světlo světa jsem poprvé spatřil 19.května léta páně 1984 v Lounech.Od dvou let se mým bydlištěm stala Bílina. Právě tady jsem strávil krásných 9 let na základní škole Za Chlumem. Po dlouhém rozhodování jsem šel studovat na zdejší gymnázium. A jak to vypadá, to vidíte asi všichni.

Čtyři roky předstíráš, že studuješ. Ještě ti to profesoři baští? Nikdy jsem nepředstíral, že studuju. V předmětech, které mě baví,  jsem si jistý a rozvíjím své znalosti. Učitelé mě odhalili už v prváku a od té doby se vezu. Ne nadarmo se říká: jak se předvedeš  na začátku, tak tě budou ostatní brát do konce života.  No a já se dvakrát moc neukázal. Když jde ale do tuhého, dokážu zabrat a vylepšit si skóre.

Řekni nám nějaký veselý příběh ze svého čtyřletého natáčení. Natáčení? Vlastně jo, každý má v sobě takovou kameru, na kterou natáčí koho chce, a pak si pouští kazety……Zažívám  veselé příběhy každý den,ale na jeden nezapomenu. Když jsem se teprve zahříval v prváku, neznal jsem ještě všechny profesory a profesorky. O tom, že paní Střesková je zdejší profesorka jsem neměl tenkrát ani páru. Vsadil jsem se s klukama, že přijme mé pozvání na romantickou večeři při svíčkách. O to horší byla první hodina biologie, když vstoupila „dívka mých snů“ do dveří a oznámila, že nás bude učit biologii a chemii. Tu sázku jsem prohrál, ale pozvání zkusím ještě uvést do reálu. Ale raději až po maturitě.

Na gymplu už jsi známá firma. Chtěl by ses proslavit i v širším okolí? To byl vždycky můj sen. Pokud projdu zkouškou dospělosti a přežiju to, pokusím se o profesionální dráhu herce, zpěváka nebo moderátora. Vše samozřejmě během studia na vysoké škole.   Mám totiž rád jistotu a pokud mi můj pokus nevyjde, nechť mi profesoři odpustí, rád bych se stal učitelem. O slávě jako takové ale zas tolik nepřemýšlím. Být známým průměrným a úspěšným člověkem se svým chráněným soukromím je mým tajným přáním.

Moderuješ i jiné akce než školní akademii? S moderováním jsem začal díky paní profesorce Matioliové, která mě přímo vyburcovala a nabila energií k moderování. Za to bych jí rád poděkoval, protože moderování je krásná věc. Začal jsem mnohem více číst kvůli slovní zásobě, poznávám stále nové lidi i známé osobnosti. Na mé první akademii, kterou jsem moderoval se spolužačkou Markétou Skopařovou, si mě vyhlédl manažer Tomáš Akrt, který mi nabídl moderování v obchodních domech. Opravdovou „kariéru“ jsem ale odstartoval s bývalým moderátorem Northmusik markem Hanušem, který mě zasvětil do moderování v rádiu. Díky němu jsem ve spolupráci s agenturou West media našel nového koníčka. A nabídky se jen hrnou….super!!!

Jak sis užil maturitní ples? Než jsem přestal vnímat okolí, byly to nejhezčí okamžiky v mém životě. Pak jsem se ale nechal strhnout přáteli a po splnění svých úkolů jsem se bavil a bavil. Navíc jsem tančil s paní profesorkou Střeskovou. Co víc si přát?

Když se řekne maturita, selhává ti nějaký životně důležitý orgán? Málokdo by to do mě řekl, ale na maturitu se připravuju velice pečlivě. Naštěstí nejsem trémista a orgány mně sloužily dosud podle mých představ – mozek nevyjímaje. Maturita je velmi důležitá, abych mohl pokračovat v uskutečňování svých životních snů. Když se pořádně připravím, nemůže mě nikdo a nic zaskočit.

Kterou VŠ chceš obšťastnit svou přízní? Nevím, jestli zrovna obšťastnit, ale jednou bych chtěl učit děti. Ne, že bych se chtěl mstít, ale mám k nim velmi kladný vztah. V létě pracuju jako oddílový vedoucí na táborech. Radost dětí a jejich spokojenost ve mně vzbuzuje pocit blaha. Proto jsem se rozhodl pro UJEP, tedy Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, obor hudební výchova a …, o druhém oboru raději do maturity pomlčím.

Co se ti naposledy zdálo? Ještě není po 22.hodině, tak to raději prozrazovat nebudu. Jsem obyčejný kluk v pubertě….

Na co se nejlíp balí holky? S tímhle jsem nikdy problém neměl. Asi to musí přijít samo, když k sobě dva lidi cítí sympatie. Teď jsem až po uši zamilovaný, tak uvidíme….

S kým se nejvíc hádáš? Opravdovou hádku jsem ještě nezažil. Podle taťky přijde až po roce manželství. Jsem rozpolcená osobnost a konflikty nevyvolávám. Malým hádkám se nevyhne nikdo.

Tvoje největší slabina? Když se peru s klukama, tak „pomezinoží“. Kdyby mě chtěl někdo nalákat do pasti, tak jedině na bílou čokoládu. A kdyby mě chtěl někdo ublížit, musel by zaútočit na city. Podle kámošů jsem „citlivka“ a rozhodí mě téměř  cokoliv. Mám taky slabost pro holky, ale to asi nejsem výjimka.

A co silná stránka? Silnou stránkou je pevné přátelství. Jsem společenský tvor, ale opravdové přátelství se vším všudy je k nezaplacení. Také rád vím předem, co se bude odehrávat. Jistota je článek mého života, který niky nezahodím. Sílu mi dává tolerance, upřímnost a ochota druhých.

Kdy se ti chtělo utéct ze školy? Školu bych nikdy neopustil, kdybych nemusel. Mám tu spoustu přátel, kamarádů, dokonce i ctitelek. I s profesory vycházím dobře. A že mi občas nejde učení? No bóže, svět se nezhroutí…

Koho bys pozval na mejdan? Paní profesorku Střeskovou, pár přátel a možná i nepřátel, aby se to vyrovnalo a byla pořádná zábava. Udělat si z přátel nepřátele je jednoduché, ale naopak je to mnohem těžší. Ale jenom mejdan to nesmaže.

Koho bys nepozval na mejdan? Člověka, který se neumí bavit, který není společenský a působí špatnou náladou  na ostatní. Mejdany se musí užívat naplno, jinak ztrácí význam.